pondělí 25. července 2016

Drobná posedlost jménem čaj

Ahoj moji milí čtenáři!

V dnešním článku se lehce koukneme na zoubek mé drobné posedlosti - černému čaji. Jestli jste taky gurmáni přes čaj, určitě se podělte o své oblíbené značky, zážitky, tipy. A jelikož nejsem čajový rasista, tak mi klidně sdělte své tipy na ne-černé čaje, já je třeba vyzkouším :-)

Že jsem na černém čaji závislá, jste si mohli všimnou při pravidelném čtení mých článků, případně při sledování mého Instagramu. Jinak k té černo-čajové závislosti bych ráda podotkla, že je to stejné, jako když máte návyk na kávu. Prostě bez toho ranního hrnku nedojdete do auta, nedejbože až na zastávku MHD! Jsem to otestovala na dovolené ve Skotsku. Po sto metrech a jednom kopci jsem se začala tak jako vycukaně rozhlížet, kde je nějaká kavárna, a velmi ostentativně jsem se snažila přehlížet, jak můj muž propadá záchvatům smíchu, protože řekněme si upřímně, závisláci jsou legrační.




Neuvidíte mě v ruce s kafem, po zeleném či bílém čaji obvykle omdlím, ovocné párkrát do roka. Jedinou vyjímku z černé posedlosti tvoří čaje bylinkové a zázvor. Z bylinek preferuju mátu, případně řepík, pravidelně piju bylinnou směs Gynastan (tak jasně, zní to jako vaginální čípky, ale fakt je to čaj - pokud trpíte na zadržování vody v těle z jakéhokoliv důvodu, tohle je dobrý pomocník).



Mou nejoblíbenější značkou čajů je bezpochyby Kusmi Tea. Láska na první přivonění. Jsem jeho příchutěmi posedlá, vždycky musím mít nějakou doma. A většinou ne jednu. Ale jelikož o "Kusmících" chystám samostatný článek/recenzi, musíte se dnes spokojit jen s informací, že tyhle čaje zbožňuju.



Preferuju sypané čaje. To ale neznamená, že bych snad nad čajem v pytlíku ohrnovala nos. Ani náhodou. V kanceláři, při cestování, v podobných situacích jsou čaje v pytlíku prostě praktičtější. Mám pár oblíbenců, které seženete v běžné obchodní síti a neudělají vám díru do peněženky. Máte-li rádi černé čaje s kořením, doporučuju vyzkoušet Tesco finest Vanilla Chai (klik). Krásně voní a chutná po kardamonu.




Samozřejmě nemůžu vynechat ani své oblíbence z kategorie ledových čajů. Kupovaných, ne těch, co si všichni umíme vyrobit doma uvařením a následným zchlazením čaje :-) Arizona Beverages (klik) je výrobce nápojů, který není v České republice sám o sobě příliš známý. Nicméně minimálně jeden jeho produkt určitě znáte ze sociálních sítí českých blogerek. Velmi fotogenická zelená lahvička se sakurovou větví? Chytáte se? Tak to je taky Arizona Tea. Portfolio pro naši republiku čítá čtyři až pět produktů v plechovkách, případně menších plastových lahvích. Pro moje "hřešící" dny nezbytná záležitost. Nacpaný cukrem, do běžného životního režimu nezařaditelný, ale jednou za čas proč ne.




Co vy a čaje? Máte je rádi, nebo to je pro vás nápoj "nemocných"? Našli jste už nějakého svého oblíbence? Dejte mi vědět :-)

Tak čau a napočtenou u dalších článků!








Vřelé díky za poskytovanou zpětnou vazbu, komentáře, sdílení, instasrdce, lajky a maily.

K nalezení jsem i na sociálních sítích - Facebook - Instagram - Pinterest.

CTĚTE PROSÍM PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ - NEPOUŽÍVEJTE ŽÁDNOU Z FOTOGRAFIÍ BEZ MÉHO SOUHLASU. DĚKUJI.

PLEASE KEEP THE INTELLECTUAL PROPERTY RIGHT - DO NOT USE ANY PICTURES WITHOUT ASKING FOR MY PERMISSION. THANK YOU.

úterý 19. července 2016

Naplaveninou na velkoměstské vesnici aneb Není Praha jako Praha

Ahoj moji milí čtenáři!

Už jsme se společně dlouho nepobavili na můj účet, tudíž je čas vytáhnout nějakou náležitě trapnou (trapáckou?) rodinnou historku. Tentokrát dvě tragikomické historky z našeho žití na vesnici, jež je součástí hlavního města Prahy. 
 

Je to cca šest let, co jsme s mužem usoudili, že by bylo dobré pořídit si dům. Kritéria byla naprosto jednoduchá. Musí být v Praze (rozuměj, musí tam jezdit autobus 5XX i ve čtyři ráno). Taky musí mít dostatečně velkou zahradu (protože pes) a dostatečně vysoký a pevný plot (protože pes, a navíc husky). No a pak takový ty běžný věci - zrekonstruováno, zatepleno, energeticky nenáročné, dispozičně vyhovující atd. Jo, pro realitní makléře jsou klienti našeho typu sen. Nicméně našli jsme, koupili jsme, a už šest let bydlíme. Jen pro dokreslení situace - nebydlíme v satelitu plném novostaveb a podnikatelského baroka z devadesátých let. Jedná se o starou zástavbu, kousek je sídliště, městská část byla k Praze připojena zhruba před patnácti dvaceti lety. A do výše zmíněných reálií zasadíte nové obyvatele - pána, paní a psa. Zatím ok. Ale! Pán jezdí velkým autem, které si sám nemyje. Paní nenalajnovala na zahradě záhonky s mrkví, rajčaty a celerem. Pes nevypadá jako labrador.


Z uvedených reálií a osob už teď můžete vyvodit, že jaksi nejsou úplně kompatibilní. Za těch uplynulých šest let to vygenerovalo x situací, které byly k smíchu, k pláči, k vzteku, ale pokaždé vynikaly naprostou absurditou.  


Situace č. 1
Čtvrtek, okolo 17 hod. Místní pobočka supermarketu Albert. Nechodím tam ráda, neb tam mají kulový z toho, co domů kupujeme, prodavačky jsou tam super neochotný, ostraha je tam super přemoudřelá. Jenže narozdíl od mé oblíbené (a bližší) vietnamské večerky tam berou platební karty. Pro někoho, kdo hotovostí povětšinou nedisponuje, nezanedbatelná výhoda. Takže zpět. Vejdu dovnitř, pozdravím. Otočí se na mě všichni momentálně přítomní pracovníci, tj. obsluha na kase, obsluha vykládající zeleninu do regálů a sekuriťák plus všichni přítomní (čtyři) zákazníci. A ticho. Vezmu si košík, procházím obchodem snažíc se najít potřebné potraviny. V mrazícím boxu objevuju poklad. Zmrzku od Acaimania. Mangovou. Miluju. Kupuju. Vyskládám si zboží na pás, pokladní pípá, já ukládám do tašky. Najednou pokladní pronese na celý obchod: "Ta zmrzlina je DĚSNĚ drahá, já ji vrátím do mražáku, jo?!". Tak já nejsem zrovna pohotová, ale naštěstí jsem včas zařvala, že ne, nikam ji nenoste, proboha. Následujících pět minut celé osazenstvo obchodu řešilo, jestli jsem normální, když si kupuju TAK drahou zmrzlinu. Fakt celých pět minut, věřte mi, já tam byla. Pokladní se totiž tak zabrala do diskuze s ostrahářem, že zapomněla markovat. 

Závěr ze situace: kupujete-li si zmrzlinu, která někomu jinému připadá drahá, nejste normální




Situace č. 2
Slavíte narozeniny. V neděli kolem poledne si na zahradě chcete opéct buřty. Máte na návštěvě rodinu, která sedí na terase. Manžel rozdělá oheň. Připravíte všechny ingredience k opékání a následnému pojídání buřtíků. Manžel zaběhne do domu. U plotu se zjeví vaše stopadesátiletá sousedka a začne na vás řvát, že jste bezohledná a blbá, neb v neděli v pravý poledne rozděláváte oheň a ona na vás zavolá policajty, protože to se nesmí a na to jsou vyhlášky, jestli nevíte. Udělá se vám rudo před očima, vaše rodina naprosto konsternovaně kouká, protože aby na vás někdo zpoza plotu začal řvát, že jste blbí, to se hled tak nevidí. No a protože cítíte, že na vašem spánku začíná tepat ta cholerická žíla, povoláte manžela, ať to s tou osobou vyřídí a sami si jdete pustit na hlavu studenou vodu.

Závěr ze situace: děláte-li si na vlastní zahradě oheň v neděli v pravé poledne, tak jste taky bezohlední a blbí.


http://www.nakole.cz/images/f/diskuse/79/l/791320-1.jpg
 Zdroj: http://www.nakole.cz



Tak čau a napočtenou u dalších článků!








P.S. Kdybyste měl někdo zájem, prodám tři bezpečnostní kamery z místního "bezpečnostního výboru":-)


Vřelé díky za poskytovanou zpětnou vazbu, komentáře, sdílení, instasrdce, lajky a maily.
K nalezení jsem i na sociálních sítích - Facebook - Instagram - Pinterest.

CTĚTE PROSÍM PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ - NEPOUŽÍVEJTE ŽÁDNOU Z FOTOGRAFIÍ BEZ MÉHO SOUHLASU. DĚKUJI.

PLEASE KEEP THE INTELLECTUAL PROPERTY RIGHT - DO NOT USE ANY PICTURES WITHOUT ASKING FOR MY PERMISSION. THANK YOU.

pondělí 11. července 2016

V Praze je blaze, hlavně v létě

Ahoj moji milí čtenáři!


Dnes bych se s vámi chtěla podělit o jednu svou oblíbenou vycházkovou trasu. Pražské nábřeží.  Srdeční záležitost. Zejména v jarních a letních měsících super oddech a relax. Trasa začíná v oblasti Rudolfinum - Filozofická fakulta UK - VŠUP (takže Alšovo nábřeží). Pokud potřebujete v téhle části města zaparkovat, tak podzemní garáže pod Rudolfinem (pro více info klik zde) jsou sázka na jistotu. 

Vedle Mánesova mostu kotví jedna z mých nejoblíbenějších pražských restaurací - Grosseto Marina (klik). Rozhodně doporučuji navštívit. A rozhodně doporučuji udělat si rezervaci předem, neb tady je permanentně plno. 




Podél vody dojdu až ke kotvišti za hotelem Four Seasons, kde odbočím do Křižovnické ulice (plné turistů) a proderu se až ke Karlovým Lázním,  tedy k Novotného Lávce. Dál už je to jednoduchá cesta, pořád rovně za nosem po Smetanově nábřeží



Mimochodem, další můj tip na restauraci je Bellevue Restaurant (klik), kterou najdete právě na Smetanově nábřeží. V téhle restauraci jsme s manželem slavili výročí svatby, a já ji rozhodně můžu doporučit. Krásné prostředí, výborná kuchyně, milý a nevtíravý personál, který vám splní modré z nebe. Rozhodně doporučuji navštívit, a opět - udělejte si rezervaci.


Dál pokračuji po nábřeží, kolem parku Národního probuzení. Tady mě už odmalička fascinuje kašna. Je totiž vyzdobená sochami a jedna ze soch má u nohy...psa. Takže asi tak to mám s těmi památkami.




Potom už jen jdu a kochám se řekou. A vyhýbám se turistům. Most Legií - Národní divadlo - Žofín - Mánes. Za Mánesem obvykle sejdu dolů na náplavku, kolem botelu Matylda a restaurace Klotylda (nebo obráceně?) přes Rašínovo nábřeží skoro až k Palackého mostu




Zpátky jdu většinou horem, kolem Tančícího domu a pak se tak různě proplétám uličkami dál od řeky, abych nešla stejnou cestou. A kolik zhruba při takové procházce ujdete? Od Rudolfina ke schodům na Rašínově nábřeží jsou to cca dva kilometry. Plus cesta zpátky nahodilými ulicemi. Takže na čtyři kilometry se dostanete ani nevíte jak.




Tak čau, létu zdar a u dalších článků napočtenou!








Vřelé díky za poskytovanou zpětnou vazbu, komentáře, sdílení, instasrdce, lajky a maily.
K nalezení jsem i na sociálních sítích - Facebook - Instagram - Pinterest.

CTĚTE PROSÍM PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ - NEPOUŽÍVEJTE ŽÁDNOU Z FOTOGRAFIÍ BEZ MÉHO SOUHLASU. DĚKUJI.

PLEASE KEEP THE INTELLECTUAL PROPERTY RIGHT - DO NOT USE ANY PICTURES WITHOUT ASKING FOR MY PERMISSION. THANK YOU.

pátek 8. července 2016

Léto aneb Tři důkazy, že je fakt tady

Ahoj moji milí čtenáři!

Mám pro vás tři naprosto nezpochybnitelné důkazy, že léto už JE opravdu TADY. Tak jasně, že jste si toho asi všimli, když jste se zapotili v MHD. Mimochodem, kdo z vás měl to "štěstí" že potkal řidiče dálkového autobusu bez horního kusu oděvu, jen s ručníkem kolem krku? Aha, jenom já a mých dvacet spolucestujících jsme měli tuto výsadu :-)


Důkaz č. 1: Bez fuseklí a s dobrou pedikúrou
Je mi pořád zima na nohy. Jako fakt pořád. Teplý ponožky v dubnu? To jsem já. Nicméně je krátký časový úsek, kdy v našich zeměpisných šířkách vytáhnu na denní světlo svou mega sbírku letních sandálků, lodiček typu open-toe a pantoflíčků. Ale musí být aspoň třiadvacet stupňů. A slunce. Jinak nehraju a není léto!




Důkaz č. 2: Studený za teplý
Bez černýho čaje nefunguju. Nejsem schopná bez něj dojít pomalu ani od vchodových dveří k autu. Ano, až takový nakopnutí po ránu potřebuju. Nicméně s postupně se zvyšujícími teplotami zaměňuji teplý čaj za jeho studenou variantu. Netýká se ranního a večerního čajového rituálu, tam je to jasný - horký a Kusmi. Ale během dne jsme se studeným, nebo tedy chcete-li ledovým, čajem kamarádi.



Důkaz č. 3: Pracovna s nekonečným stropem
S příchodem slunečných dnů začnu mít potřebu být víc venku. Takže tak nějak průběžně, nesystematicky a podvědomě přesouvám své činnosti na terasu, na zahradu, do parku či lesa, na restaurační zahrádky a venkovní hřiště. Tudíž se z pracovny přesunu na terasu, z tělocvičny na zahradu či hřiště. Ovšem pozor při cvičení venku! Máte-li v sousedství tak bystré bezpečnostní "kamery" jako já, za chvíli ví celá vesnice, že "vona tam cvičí ňáký ty érobiky". Tak jasně, na aerobic mě užije už od základky.




Létu zdar, drbnám zmar a napočtenou u dalšího článku!









Vřelé díky za poskytovanou zpětnou vazbu, komentáře, sdílení, instasrdce, lajky a maily. 
K nalezení jsem i na sociálních sítích - Facebook - Instagram - Pinterest.

CTĚTE PROSÍM PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ - NEPOUŽÍVEJTE ŽÁDNOU Z FOTOGRAFIÍ BEZ MÉHO SOUHLASU. DĚKUJI.

PLEASE KEEP THE INTELLECTUAL PROPERTY RIGHT - DO NOT USE ANY PICTURES WITHOUT ASKING FOR MY PERMISSION. THANK YOU.

pátek 1. července 2016

Jak červen teplem září, takový bude i měsíc září

Ahoj moji milí čtenáři!

Jak bylo v červnu? Prostě tak!

1. června
Shrnující článek o měsíci květnu jste si mohli přečíst zde. Asi už jste si všimli, že na Fruitisimo mě užije. Mám ráda jak sezónní drinky, tak ty ze stálé nabídky. Stejně tak i jogurty s ovocem, občas nějakou tu zmrzku. Tentokrát ale tak nadšená nejsem - Dolce & Fresco, nápojová "limitka", ani jeden z drinků mě neoslovil, necítím v tom ani jednu z uvedených přísad, což je dle mého laického názoru způsobeno tím, že těch ingrediencí je už prostě moc pohromadě. Co je fajn a chutná to, jak má je Fruitisimo Mojito. Je to klasická chuť nealko koktejlu, i toho cukru je tam správně (hodně). Takže jeden palec nahoru, dva palce dolů za měsíc červen :-)





3. června
Jak mě ve Státech začalo bavit vaření a nákupy potravin si můžete přečíst zde. Otestovala jsem skvělý tělový rituál Stress Fighter.  Tuhle naprostou pecku na ztuhlé svaly můžete pořídit v Aquapalace Praha, a rozhodně chtějte masérku Simonu, ta je bezvadná! Jedinou výhradu mám k používané kosmetice, za tu palec dolů.




7. června
Dostal se ke mně vzorek vůně Bvlgari Omnia Crystalline. Jelikož to byla ampule s rozprašovačem, hodila jsem si ji do kabelky a pár dnů testovala.
  • Složení: bambus, nashi, lotos a balzové dřevo
  • Výdrž: klasická toaletní voda, moc nevydržela (cca dvě hodiny)
  • Cruelty free: Ne (zdroje informace: zde a zde)
Závěr: Nesedí mi vůně (cítím tam hodně lotos), společnost testuje na zvířatech, takže za mě ne.




10. června
Ale tak nebude to tenhle měsíc jen o jídle, dáme si taky nějakou tu kultůru, že jo. Tento měsíc jsem si nemohla nechat ujít film Warcraft: První střet. Protože tam jsou bojoví vlci. Protože je to fantasy. Protože už to taky hraju. Ale jen kvůli tomu, že můžete mít vlka jako bojový zvíře. For the Horde!




16. června
O velkém úklidu jste si mohli přečíst zde. Pod #‎premyslejnezkoupis budu na své sociální sítě přidávat články, fotky, nápady, tipy atd. týkající se tématu. Sledujte, sdílejte a hlavně přemýšlejte.

K tématu lze říct ještě spoustu dalších věcí, pokud vás zajímá, jak žít ohleduplněji k přírodě, mrkněte třeba na video Anett (klik). Výstižně a srozumitelně jsou tam řečena základní "pravidla".

Moje uklízení a organizování zdárně pokračuje, nyní je na pořadu dne kosmetika. Aneb jsem procitla z alibistického snu, že kosmetika se na zvířatech dávno netestuje, protože EU regule, 21. století a tak, některé věci z mého kosmetického arzenálu zmizí (po dopotřebování samozřejmě). Tudíž si tady výhledově rozebereme mou ranní, večerní, líčící, sprchovací a kýhočerta (tedy jakoukoliv další) rutinu,  kde kromě účinkuje, neúčinkuje, zmizíkuje vrásky, hydratuje, bělí, čistí, najdete i info, zda firma testuje/netestuje, tudíž jestli je to nadále svatý grál/oblíbenec, nebo hledám alternativu ze sekce cruelty free (netestováno na zvířatech).  




28. června
Po událostech posledních několika dnů bylo potřeba se rozptýlit. Film Centrální inteligence byla jasná volba.  Dwayne "The Rock" Johnson a Kevin Hart, to je neskutečná dvojka. Oni jsou oba vtipní, nejen na plátně, ale i v životě. Stačí sledovat The Rockův IG :-) Film nebyl špatný, ale tak nějak ho asi nepotřebuju vidět znova (jen tu poslední scénu:-)). No a protože jsem teď moc nespala a mám dost energetický deficit, jsem ráda, že mi byl doporučen tenhle nakopávák.  Power Starter Energy drink. Není to taková nálož cukru jako např. můj oblíbený RedBull, funguje to, co chtít víc.




Napočtenou u dalšího článku!



 
 
 
 
 
Vřelé díky za poskytovanou zpětnou vazbu, komentáře, sdílení, instasrdce, lajky a maily. 
K nalezení jsem i na sociálních sítích - Facebook - Instagram - Pinterest.

CTĚTE PROSÍM PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ - NEPOUŽÍVEJTE ŽÁDNOU Z FOTOGRAFIÍ BEZ MÉHO SOUHLASU. DĚKUJI.

PLEASE KEEP THE INTELLECTUAL PROPERTY RIGHT - DO NOT USE ANY PICTURES WITHOUT ASKING FOR MY PERMISSION. THANK YOU.