pondělí 22. prosince 2014

Šťastné a ulovené, moji milí čtenáři! Šťastné a ulovené, moji milí hateři!

foto: MorriganXXXX


Napočtenou v roce 2015,  přátelé.

CTĚTE PROSÍM PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ - NEPOUŽÍVEJTE ŽÁDNOU Z FOTOGRAFIÍ BEZ MÉHO SOUHLASU. DĚKUJI.

PLEASE KEEP THE INTELLECTUAL PROPERTY RIGHT - DON'T USE ANY PICTURES WITHOUT ASKING FOR MY PERMISSION. THANK YOU.

středa 10. prosince 2014

Jak jsem pokořila ruzyňskou stěnu aneb Pavoukem snadno a rychle

Wanna be Spiderman? Tak já rozhodně. A protože neumím z konečků prstů vystřelit to lepivý vlákno, na kterým bych přeletěla mezi mrakodrapy, chtěla jsem zkusit alespoň lezení po stěně. A troufla jsem si až teď, byť mi tenhle zážitek donesl Ježíšek už minulé Vánoce. Protože to sice vypadá jakože nic a lehký a zvládne to i nemehlo jako já, ale přece jen je k tomu evidentně potřeba nějaká síla a kondice. O koordinaci se zmiňovat nebudu, to nevlastním!

Dárkový poukaz Ježíšek pořídil na Zážitky.cz, jednalo se o dvě hodiny s instruktorem. Dorazila jsem, převlékla se, nafasovala boty a takovou tu věc "která tě jistí před držkopádem" (jak to výstižně pojmenovala kamarádka Bára). Pak si mě vyzvedla instruktorka Anička, milá a zhruba čtyřicet kilo vážící slečna, u které jsem fakt pochybovala, že mě dokáže udržet...Ehm, to víte, já a fyzika, kladky, protizávaží...Člověk takhle udrží zhruba dvojnásobek své váhy, při jisté praxi i víc. Dostala jsem základní instruktáž, rady, jak na to. A tak jsem lezla. Anička mi na začátek vybrala středně těžkou stěnu, vylezla jsem zhruba do dvou třetin a pak nevěděla, kudy dál. Moc mi nepomáhal fakt, že stěna (mimochodem bývalá tělocvična předělaná na lezecké centrum) byla narvaná prckama s rodiči, takže mě párkrát nějaké pětileté dítko předlezlo. Se jim to leze, když mají malý chodidla, malý dlaně, a k zemi je netáhne zadek!

 Foto: Crayfish

Při druhém pokusu už jsem vylezla až nahoru, a po sestupu mi instruktorka ukázala pár tríčků, jak se ke stěně natočit bokem, lepší technika vykompenzuje menší sílu... A tak jsme pokračovali celé dvě hodiny, které jsem měla k dispozici. Na konci jsem byla utahaná jak kotě, šťastná, že jsem to zvládla, a přesvědčená, že přijdu znovu. Nejsem lezec z přesvědčení (mám fakt ráda svoje dlouhé nehty), ale je (bude) to zajímavé zpestření mých sportovních aktivit.

Závěr z toho je, jste-li sportovně založení, baví vás fyzická aktivita, u které se ušpiníte, olámete si nehty a zpotíte se jako prase (pardon, ale pro to není jemnější výraz, tílko jsem mohla ždímat), rozhodně to stojí za vyzkoušení. Jako každý jiný sport, je to zábava, příjemně se unavíte, vyplavíte nějaké ty hormony štěstí, navíc je to aktivita opravdu pro celou rodinu.

Napočtenou, přátelé.







CTĚTE PROSÍM PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ - NEPOUŽÍVEJTE ŽÁDNOU Z FOTOGRAFIÍ BEZ MÉHO SOUHLASU. DĚKUJI.

PLEASE KEEP THE INTELLECTUAL PROPERTY RIGHT - DON'T USE ANY PICTURES WITHOUT ASKING FOR MY PERMISSION. THANK YOU.