2. 8. 2008
Z PRINCE ŽABÁKEM aneb POHÁDKA NARUBY...
V království Za devatero horami, za devatero řekami narodila se jedné temné, bouřlivé noci princezna. V okamžik jejího narození zjevily se porodního lůžka královny tři sudičky. První sudička, Margaret Thatcher, se sklonila nad ječícím stvořením a povídá: "Dávám ti do vínku vnitřní sílu, moudrost a schopnost pohnout národy". Druhá sudička, Marylin Monroe, se rovněž sklonila nad princeznou a povídá: "Já ti, zlato, dávám darem krásu, sex-appeal a schopnost zaujmout muže jediným pohledem". Třetí sudička, podivná osoba v kápi, z které dole vykukovala dvě kulturistická chlupatá lýtka, se na ty dvě předcházející ušklíbla, naklonila se nad zázračně utichnuvší dítě a pivním barytonem zašeptala: "Budeš cynická, drzá, sprostá, ale především s tebou bude prdel..."
Léta ubíhala a z ječícího mimina v kolébce vyrostla princezna. Potulní pěvci skládali balady o jejích vlasech barvy ohně, o jejích očích zelených jako první jarní tráva, o jejím úsměvu, pro který si dvě sousední knížectví vyhlásila válku...Ale nejenom zjev byl opěvován, také její moudrost a rozhodnost, se kterou se věnovala království a jeho rozvoji. Ale jednoho dne přišel Otec a mnouce si svůj dlouhý vous pravil: "Milá Rusovlásko, už je ti 25 let, je tudíž nejvyšší čas na vdávání. Vyber si nějakého ženicha, zploďte spolu syny, ať má naše dynastie svého pokračovatele. " Mnoho nápadníků se sjelo na královský dvůr, mnoho se jich snažilo zaujmout, mnoho jich odešlo s nepořízenou... Princezna si ne a ne vybrat. Rozzuřený Otec se jí po několikastém vyhozeném adeptovi ženitby otázal, jestli chce vidět všechny muže světa, aby si konečně mohla vybrat. Rusovláska na to odvětila: "Ale tatínku, já přece hledám svého Prince, nemohu si vzít nějakého obyčejného trpaslíka dolujícího zlato někde v jeskyních.." Otec tedy odešel, nabručeně si pod vousy mumlajíc, že co je na trpaslíkovi špatného, když peníze má a ještě nezabere moc místa.
Jednoho dne princezna seděla sama pod hradbami. Najednou na její rozečtenou knihu položenou v klíně padl stín. Zvedla své oči a stál tam On, její Princ...Její moudrost obestřel růžový obláček, dívala se na něj a věděla. Byla si jistá, že to je On, Princ, pan Božský...Její vyvolený se na ni okouzleně díval, zapomínaje, že ten kovový kroužek na jeho levém prsteníčku ho poutá k jisté blond krásce, se kterou má dvě roztomilá dítka. Zamilovaná Rusovláska si ve svém štěstí nevšimla, že její vyvolený už je okroužkován a zamilovaný Princ si neuvědomil, že pokud chce dvě manželky, musí změnit náboženské vyznání. A tak jim ve šťastné shodě ubíhaly hodiny, dny, týdny a měsíce. Princ s Rusovláskou si užívali své zamilovanosti, jejich dny byly prosyceny láskou a vzájemným souzněním. Princ vyprávěl, jak si postaví vlastní hrad, kde budou spolu žít, vychovávat své děti, psy a kočky. Rusovláska snila spolu s ním a už se těšila na stěhování do vlastního hradu. Ale pak najednou...Kolem Prince proběhla malá služtička v nepadnoucím korzetu, poodhalila hrudníček a Princ slintaje jako brazilská doga, vydal se po jejích stopách. Ale najednou přeběhla přes cestu jiná dívenka, baculatá brunetka od koní a tak Princ zase změnil směr...Během odpoledne prošel křížem krážem skoro celý hrad a jak pořád měnil směr, nakonec se celý zmámený domotal kolem půlnoci do Rusovlásčiných komnat. "Můj Princi, vypadáš unaveně, něco se stalo?" otázala se svého milého. Princ odvětil: "Nic se neděje, drahá, jen práce mi poslední dobou přibylo..."
Přešlo jaro, blížil se 1. máj, princezna čekala, že ji její drahý vyvede pod rozkvetlou třešeň..ale co se nestalo? V předvečer svátku lásky přišel Princ do komnat své Rusovlásky a hrdinně prohlásil: "Rusovlásko, musíme si promluvit, takhle už to dál nejde..." Princezna poklekla u jeho křesla v očekávání rozhovoru. Princ pokračoval v sebezpytu své duše, jak má příliš práce, a nemůže se jí věnovat, jak to mezi nimi nemá cenu, protože ona je moc mladá, jak ho rozčiluje, když ona dělá problém z jeho manželky, jak nechápe, proč jí vadí, že se stále ještě nerozvedl...Rusovláska na něj vytřeštěně zírala a nebyla schopná slova. Tohle je ten muž, který mi dnes ráno říkal, že jsem jeho jediná? Tohle je ten, který mi v noci šeptal něžná slovíčka? Rusovláska měla pocit, že se jí snad zdá moc ošklivý sen. Princ už řekl, co potřeboval, a tak se jal balit své skromné hmotné statky. Když dobalil, ani se na Rusovlásku nepodíval a odešel. Princezna plakala, proplakala den i noc, pak další den a další noc. Potom se ráno podívala z okna na vycházející slunce, na trávník pokrytý jiskřivou rosou a už se jí nechtělo plakat. Chtělo se jí zapomenout na Prince. Ubíhaly dny a vzpomínka na Prince bledla a bledla a málem by byla vybledla úplně, když tu najednou...
Ťuky ťuk na dveře princezniny komnaty, kde se vzal, tu se vzal, na prahu stál Princ s kytkou v ruce a výrazem štěněte prosícího o kostičku. "Drahá, vezmi mě zpátky, udělal jsem obrovskou chybu..." Rusovláska se na něj podívala, velmi upřeně se zahleděla na jeho levý prsteníček stále ozdobený kovovým kroužkem a hlesla: "Myslela jsem, že už se nikdy nevrátíš..." Princ, v očekávání happyendu, se jí vrhl k nohám, plazil se po kolenou a prosil: "Dovol mi jeden jediný polibek, uvidíš, že mezi námi ta láska stále je..." Rusovláska kapitulovala. Princ se zahleděl Rusovlásce do očí, objal ji svou silnou paží a políbil. Rusovláska ale nic necítila, láska byla pryč spolu s bolestí, kterou jí způsobily Princovy lži. Otevřela oči a místo Prince uviděla...Žabáka...
Léta ubíhala a z ječícího mimina v kolébce vyrostla princezna. Potulní pěvci skládali balady o jejích vlasech barvy ohně, o jejích očích zelených jako první jarní tráva, o jejím úsměvu, pro který si dvě sousední knížectví vyhlásila válku...Ale nejenom zjev byl opěvován, také její moudrost a rozhodnost, se kterou se věnovala království a jeho rozvoji. Ale jednoho dne přišel Otec a mnouce si svůj dlouhý vous pravil: "Milá Rusovlásko, už je ti 25 let, je tudíž nejvyšší čas na vdávání. Vyber si nějakého ženicha, zploďte spolu syny, ať má naše dynastie svého pokračovatele. " Mnoho nápadníků se sjelo na královský dvůr, mnoho se jich snažilo zaujmout, mnoho jich odešlo s nepořízenou... Princezna si ne a ne vybrat. Rozzuřený Otec se jí po několikastém vyhozeném adeptovi ženitby otázal, jestli chce vidět všechny muže světa, aby si konečně mohla vybrat. Rusovláska na to odvětila: "Ale tatínku, já přece hledám svého Prince, nemohu si vzít nějakého obyčejného trpaslíka dolujícího zlato někde v jeskyních.." Otec tedy odešel, nabručeně si pod vousy mumlajíc, že co je na trpaslíkovi špatného, když peníze má a ještě nezabere moc místa.
Jednoho dne princezna seděla sama pod hradbami. Najednou na její rozečtenou knihu položenou v klíně padl stín. Zvedla své oči a stál tam On, její Princ...Její moudrost obestřel růžový obláček, dívala se na něj a věděla. Byla si jistá, že to je On, Princ, pan Božský...Její vyvolený se na ni okouzleně díval, zapomínaje, že ten kovový kroužek na jeho levém prsteníčku ho poutá k jisté blond krásce, se kterou má dvě roztomilá dítka. Zamilovaná Rusovláska si ve svém štěstí nevšimla, že její vyvolený už je okroužkován a zamilovaný Princ si neuvědomil, že pokud chce dvě manželky, musí změnit náboženské vyznání. A tak jim ve šťastné shodě ubíhaly hodiny, dny, týdny a měsíce. Princ s Rusovláskou si užívali své zamilovanosti, jejich dny byly prosyceny láskou a vzájemným souzněním. Princ vyprávěl, jak si postaví vlastní hrad, kde budou spolu žít, vychovávat své děti, psy a kočky. Rusovláska snila spolu s ním a už se těšila na stěhování do vlastního hradu. Ale pak najednou...Kolem Prince proběhla malá služtička v nepadnoucím korzetu, poodhalila hrudníček a Princ slintaje jako brazilská doga, vydal se po jejích stopách. Ale najednou přeběhla přes cestu jiná dívenka, baculatá brunetka od koní a tak Princ zase změnil směr...Během odpoledne prošel křížem krážem skoro celý hrad a jak pořád měnil směr, nakonec se celý zmámený domotal kolem půlnoci do Rusovlásčiných komnat. "Můj Princi, vypadáš unaveně, něco se stalo?" otázala se svého milého. Princ odvětil: "Nic se neděje, drahá, jen práce mi poslední dobou přibylo..."
Přešlo jaro, blížil se 1. máj, princezna čekala, že ji její drahý vyvede pod rozkvetlou třešeň..ale co se nestalo? V předvečer svátku lásky přišel Princ do komnat své Rusovlásky a hrdinně prohlásil: "Rusovlásko, musíme si promluvit, takhle už to dál nejde..." Princezna poklekla u jeho křesla v očekávání rozhovoru. Princ pokračoval v sebezpytu své duše, jak má příliš práce, a nemůže se jí věnovat, jak to mezi nimi nemá cenu, protože ona je moc mladá, jak ho rozčiluje, když ona dělá problém z jeho manželky, jak nechápe, proč jí vadí, že se stále ještě nerozvedl...Rusovláska na něj vytřeštěně zírala a nebyla schopná slova. Tohle je ten muž, který mi dnes ráno říkal, že jsem jeho jediná? Tohle je ten, který mi v noci šeptal něžná slovíčka? Rusovláska měla pocit, že se jí snad zdá moc ošklivý sen. Princ už řekl, co potřeboval, a tak se jal balit své skromné hmotné statky. Když dobalil, ani se na Rusovlásku nepodíval a odešel. Princezna plakala, proplakala den i noc, pak další den a další noc. Potom se ráno podívala z okna na vycházející slunce, na trávník pokrytý jiskřivou rosou a už se jí nechtělo plakat. Chtělo se jí zapomenout na Prince. Ubíhaly dny a vzpomínka na Prince bledla a bledla a málem by byla vybledla úplně, když tu najednou...
Ťuky ťuk na dveře princezniny komnaty, kde se vzal, tu se vzal, na prahu stál Princ s kytkou v ruce a výrazem štěněte prosícího o kostičku. "Drahá, vezmi mě zpátky, udělal jsem obrovskou chybu..." Rusovláska se na něj podívala, velmi upřeně se zahleděla na jeho levý prsteníček stále ozdobený kovovým kroužkem a hlesla: "Myslela jsem, že už se nikdy nevrátíš..." Princ, v očekávání happyendu, se jí vrhl k nohám, plazil se po kolenou a prosil: "Dovol mi jeden jediný polibek, uvidíš, že mezi námi ta láska stále je..." Rusovláska kapitulovala. Princ se zahleděl Rusovlásce do očí, objal ji svou silnou paží a políbil. Rusovláska ale nic necítila, láska byla pryč spolu s bolestí, kterou jí způsobily Princovy lži. Otevřela oči a místo Prince uviděla...Žabáka...
foto: MorriganXXXX, vytvořeno pomocí aplikací: piZap, picnik
