V jedné vesnici byl dvorek, na dvorku kurník a v kurníku hejno slepic. Žily si svůj slepičí život, vyzobávaly žížaly, snášely vejce, o nocích kvokaly na hřadě. Jednoho dne se na hladině rybníka sousedícího s dvorkem objevila labuť. Měla krásně bílé peří, dlouhý štíhlý krk, nádherně velká křídla schopná létat. Slepice se shlukly kolem labutě a nadšeně kvokaly. Ty máš taková krááásnááá pírrka, jak jsou bílá, to my, slepice, jsme jen obyčejně hnědé. Labuť byla nadšena, že je jich hejno, že ji mají tak rády, vždyť byla celý život sama. A uběhl týden, měsíc, a slepice už nebyly labutí tak nadšené. Jak jsi velká a bílá, říkaly, to není hezké. Hnědé peří, taková je správná slepice. A labuť chřadla smutkem, vyčítala si, že není obyčejnou slepicí, že nemá hnědá pírka a krátký zobák. Jednoho rána se slepice zhlukly kolem labutě a kvokaly a kvokaly. Jak je labuť divně bílá, jak má velká křídla. Labuť se smutně rozhlédla po dvorku, po hejnu kdákajících slepic a najednou jí to došlo. Hrdě zvedla hlavu, natáhla svůj dlouhý, ladný krk, roztáhla křídla a vzlétla. Naposledy se ohlédla, zakroužila nad dvorkem a pro sebe se usmála. Ne, tenhle dvorek je pro má velká křídla opravdu moc malý.
A tak hejno hnědých slepic vyhnalo bílou labuť ze svého dvorku. Ale kdo je skutečný vítěz, a kdo poražený?
vytvořila: Lenka Morrigan Matoušková v aplikaci piZap
