Cesta za sluncem aneb Když doma sněží

Ahoj moji milí čtenáři!

Dnešní článek je první vlaštovkou z připravované série o cestě na Floridu. Berte to jako úvod k více článkům, a zajímá-li vás něco konkrétního, ptejte se:-) Vždycky se snažím psát co nejobjektivněji - popsat, co a jak, ať si každý udělá názor sám. Tentokrát to bude velmi, velmi jiné! Do Floridy jsem se zamilovala na první nádech, na první pohled z letadla, tudíž objektivita na úrovni nula, resp. z mého pohledu je to část světa, kterou MUSÍTE navštívit a prožít všechno na vlastní kůži.

Základní údaje:
Odkud kam: Vídeň - Miami letadlem, Miami - zbytek slunečného státu Florida autem
Základna: Cocoa Beach
Počasí: denní teploty mezi 18 až 25 stupni Celsia, noční se pohybovaly mezi 12 až 18 stupni
Najetých mil: 1.600 (1 míle = 1,609344 km)
Počet setkání s aligátorem: 0

Nápad letět do Spojených států přišel tak jaksi mimochodem během letošních (loňských? prostě těch, co teď byly) Vánoc. Bavíme se doma, kam bychom tak vyrazili za teplem, zima je dlouhá, klouby vržou. A co na Miami? Proč vlastně ne. Přišla půlka ledna a s ní i otázka, jak teda s tím sluncem, teplem a mořem. Tak si naklikáme ESTA formulář , mrkneme po letenkách, ubytování a uvidíme. A pak už to byla rychlost, koupili jsme letenky, našli bydlení v surfařské oblasti cca tři hodiny od letiště v Miami, vybrali a zabookovali auto. Těch pár týdnů před odletem uběhlo jak voda, a najednou je neděle večer, my jsme na cestě do Vídně a zítra ráno odletáme.

Můj letecký rekord je šest hodin na jeden zátah. Takže jedenáct hodin tam, osm zpátky, z toho jsem měla dost vítr. Nakonec to byl jeden z nejpříjemnějších letů. Palubní personál se o nás staral opravdu ukázkově, letadlo bylo poloprázdné, což většině cestujících umožnilo pohodlně se natáhnout, případně vyspat. Těch necelých jedenáct hodin uteklo jako voda a najednou pilot hlásí, že už přelétáme nad souostrovím Bahamy. Hrozně ráda pozoruju krajinu z letadla, tudíž až do přistání jsem se neodlepila od okénka. Přeletěli jsme část oblasti Florida Keys, ze vzduchu jsem viděla národní park Everglades (a blíž rozhodně nepotřebuju:-)).

Co se týče organizace příletů a odbavení, klobouk dolů. Nikdo zbytečně nezdržuje, všechno jede jak promazaný stroj. Plus jsem se poprvé setkala s pověstnou americkou dobrou náladou a pozitivním přístupem.  Na letišti, u imigračního úředníka, který jede jak fretka stále stejný proces celou směnu. Chápete, proč mě to tak fascinuje, že jo? Mimochodem, celničtí psi a ty jejich rozkošný postroje s nápisem Police? Ach!

Vyzvednutí auta, jeho otlapkání a úprava různých nastavení životně důležitých pro pohodlnou cestu - zapojení flashky s hudbou, zapojení navigace, stažení střechy a tak. Vyrážíme směr naše vytoužená pláž Cocoa Beach. A jelikož cesta bude trvat cca tři hoďky plus jsme chytli miamskou dopravní špičku, stavujeme se na sváču. Což znamená? První americký nákup! :-) Skinny girl v příchuti ananas s kokosem? To chcete vyzkoušet!

Napočtenou u dalšího článku!

Moc děkuji za zpětnou vazbu, komentáře, sdílení, srdíčka a maily.

Najdete mě i na sociálních sítích Facebook - Instagram - Pinterest.

P.S. Pokud Vám psaní cestovatelského blogu, postování fotek na sociální sítě a vyprávění, co a jak kde ve světě, připadá jako chlubení a vytahování, irituje Vás to do té míry, že cítíte potřebu mi psát "anonymy", tak moc nechápu, proč mě sledujete :-)))

 

Zdroj: klik 

 

---

CTĚTE PROSÍM PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ - NEPOUŽÍVEJTE ŽÁDNOU Z FOTOGRAFIÍ BEZ MÉHO SOUHLASU. DĚKUJI.

PLEASE KEEP THE INTELLECTUAL PROPERTY RIGHT - DO NOT USE ANY PICTURES WITHOUT ASKING FOR MY PERMISSION. THANK YOU.