Jak jsem přišla o moudrost aneb Díky, doktore!

Den 1: Nebolí. NEBOLÍ. Nebolíííí. Zázrak v přímém přenosu. Doktor Úžasňák. Čekala jsem ledacos, ale takovou euforii teda ne. Radost z překonání vlastního strachu, úleva, že to několikaměsíční peklo skončilo, a navíc to bylo rychlé, vpodstatě bezbolestné. A nejdůležitější otázka dne: "Odkdy můžu cvičit?"

První prášek proti bolesti (ne, není správná příležitost k hraní si na hrdinku, jestli je někdy vhodný okamžik na pilule, tak je to TEĎ). Začínají zmrzlinové orgie, mrazák je předvídavě naplněn. Led, zmrzlina, led, zmrzlina, voda, prášek, voda, zmrzlina, zmrzlina, led, voda, voda, voda....No a hlad mám pořád. Pokus o usnutí - nedaří se. Spát na zádech, navíc s velkým polštářem pod hlavou? To teda jako pomoc!

Foto: MorriganXXXX

Den 2: Spánek zhruba tři hodiny, když mě nerozčiloval ten mega polštář pod hlavou (ano, to je na lékařské doporučení), tak mi kručelo v břiše hlady, tuhla mi horní čelist, v ložnici začal lítat komár, pes se rozhodl, že nechce být pacient č. 2 (operace oka sibiřskýho huskyho fakt nezabrzdí). V osm ráno jsem nejvíc ze všeho připomínala zombie, pěkně odleželou, s lehce nafouklými tvářičkami. Pronásleduje mě myšlenka na velký hrnek horkého čaje a něco úžasně smaženého, s obří porcí hranolek. Tahle obsesivní představa si mě dává celý den, vtírá se, když jím druhý litr zmrzliny a pátý kelímek jogurtu, piju osmnáctou sklenici čisté kohoutkové, nedá mi pokoj při ledování veverčích tvářiček. 

Den 3: Pacient č. 2 střídá celý den dvě nálady - nejnešťastnější na světě a nejnasranější na světě. Korunu tomu nasadila kočka Bílá Fuska, která nás po dlouhé době poctila návštěvou.  Jednou rukou držím psa, druhou kočku a třetí si leduju tvář... Aha, ledový pytlíček se mi válí u nohou ve změti psích a kočičích chlupů. Můj zombie stav se posunul do dalšího levelu (reaguju na zvuky - pouze hlasité, světlo - pouze hodně silné, nějaká lampička zlodějka mě fakt nerozhází). A zmrzlinu už nemůžu ani vidět!

 Foto: MorriganXXXX

Den 4: Jasný, jsem nejstatečnější, nejtrpělivější, blablabla...jen nebyl dobrý nápad přestat brát léky na bolest, fakt nebyl.


Den 5: Ani toho druhýho pacoše to povalování už dávno nebaví. Naštěstí internet je tak magické místo, během dvou hodin jsem o několik párů bot, ranec knih a několikery šaty bohatší. A dost...

 Foto: MorriganXXXX

 

Děkuji za pozornost a zase někdy napočtenou.

CTĚTE PROSÍM PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ - NEPOUŽÍVEJTE ŽÁDNOU Z FOTOGRAFIÍ BEZ MÉHO SOUHLASU. DĚKUJI.

PLEASE KEEP THE INTELLECTUAL PROPERTY RIGHT - DON'T USE ANY PICTURES WITHOUT ASKING FOR MY PERMISSION. THANK YOU.