Mám ráda psy. Jsem prostě smečková. Jaké překvapení, že. Když se tedy naskytla možnost vyzkoušet si jízdu se psím spřežením, neváhala jsem. Na jízdu jsem si musela přes rok počkat, jelikož loni nebyly podmínky. Ale letos, ve chvíli, kdy napadlo a vydrželo, začali jsme balit na hory.
Několik faktů:
- Kde: KRNAP
- Kdy: dle dohody
- Jak dlouho: cca 1 hod jízdy
- Jak daleko: jezdí se na trase dlouhé cca 15 km
A teď jak to celé probíhalo. Dorazili jsme na místo, majitel a provozovatel nás seznámil se smečkou alaskánů. Asi netřeba popisovat moje nadšení patnácti chlupáčema, kteří kolem nás hopsali, tahali za vodítka a už chtěli vyrazit. Každý jsme měli vlastní spřežení, a do něj zapřažených pět psů. První jede majitel, další spřežení za ním (psi ho vlastně loví). Dostanete krátkou instruktáž, jak zacházet se saněmi, přenášení váhy v zatáčkách, brždění, zpomalování (ano, to mě, jako velmi opatrného řidiče zajímalo nejvíc). Oproti mému očekávání saně nejsou moc bytelné, ač vypadají robustně, jsou lehoučké, rozhodně neslouží pro opírání se. A byli jsme uklidněni, že se během jízdy moc nepadá. Tak jednou, dvakrát maximálně.
Foto: Crayfish
Psi jsou ze začátku velmi natěšení na běh, takže je to nápor na sílu. Musíte stát na brzdě a zapřít se. Měl s tím problém můj muž, tak si asi umíte představit, jakou práci to dalo mě. Ve chvíli, kdy povolíte, psi vyběhnou a prvních pár kilometrů je to hodně rychlá jízda. Nicméně plemeno alaskánů je šlechtěno na velkou výdrž, dlouhé tratě, po pár kilometrech se nabaží rychlého pohybu a dál už je to vycházkové (rychlost zhruba jako na kole). Já měla smečku holek, taková babská jízda. Občas se stalo, že nás muž se svým spřežením začal dojíždět a v tu chvíli se KRNAPem rozléhalo: "Jedééém, holky, honéééém!" Soutěživá za každých okolností, no. Z kopce jsem hodně dopržďovala, až se na mě holky otáčely, proč jako tak pomalu. Pravdou je, že jsem se víc bála o psy, než o to, že tlamu hodím já.
A najednou jsme byli v cíli. Uteklo mi to hrozně rychle, koneckonců patnáct kilometrů není extra vzdálenost, když ji nejdete po svých. Odměnili a pomuckali jsme psy, muž mi vysvětlil, že si domů opravdu nepořídíme spřežení (fňuk!), domluvili si další návštěvu, a vyrazili domů.
Pár doporučení:
- Vezměte si oblečení jako na lyže. Spřežení při jízdě rozráží sníh a ten lítá na vás, takže džíny nejsou dobrý nápad.
- Doporučila bych to fyzicky trénovanějším jedincům. Zapojují se hluboké svaly, musíte se stabilizovat, hodně makají nohy při přenášení váhy, i při brzdění.
- Vadí-li vám otisky pacek a chlupy, nejste zvyklí na otlapkávání, ještě zvažte, zda je to pro vás to pravé. Provozovatel se bude snažit psy umírnit, ale ve výsledku to nemusí být příjemné a pohodlné.
A nespadla jsem ani jednou, heč!
Image: MorriganXXXX by DollzMania.com
Napočtenou, drazí!
P.S. Chcete-li se svézt se spřežením, kontaktujte mushera Jiřího Vondráka z Rudníku u Vrchlabí.
CTĚTE PROSÍM PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ - NEPOUŽÍVEJTE ŽÁDNOU Z FOTOGRAFIÍ BEZ MÉHO SOUHLASU. DĚKUJI.
PLEASE KEEP THE INTELLECTUAL PROPERTY RIGHT - DON'T USE ANY PICTURES WITHOUT ASKING FOR MY PERMISSION. THANK YOU.
